Takže mi je teda dnešním dnem vosumnáct jako, jo? Opravdu bych se chtěla rozvášnit nad tím, jak se cítím strašně jinak, plná novejch sil, nasazení, zodpovědnosti (no, to radši asi ani ne) a dalších hrůzu nahánějících slov. Popravdě se cítím stejně jako včera, před týdnem, dvěma týdny, ne-li dvěma měsíci. Dnešním dnem jsem rozhodně nenabyla letitých zkušeností, ani moudrosti. A jestli mám být dnes o něco bohatší, tak čistě jenom z peněžního hlediska a možná taky o pár přání na facebooku. Pitomost, protivnost a záchvěvy stále-někdy-provokující zastydlé puberty se mnou lomcujou pořád. Takže se vlastně nic moc nezměnilo. Kromě toho, že mi budou všichni známí rodičů připomínat, jak si mě pamatujou ještě jako malýho prcka a že ten čas strašně letí.
Mimochodem, fakt to není žádná výhra mít narozeniny v den vysvědčení. Díky bohu, tohle je (doufám) naposled, co tomu tak je.
Taky jste si v minulosti představovali, jak nakráčíte do třídy a budete tam mít postavenou slavobránu a všichni vám budou blahopřát, tleskat a gratulovat? No, těžko se mi to přiznává, ale vážně tomu tak není.
Za těch osmnáct let jsem se naučila tomu, že existuje sociální život i mimo virtuální realitu, a že je někdy potřeba ty Simíky bohužel fakt vypnout, jestliže chceme kamarády. Naučila jsem se spát s otevřenýma očima ve škole, usmívat se na lidi, kterým bych ve skutečnosti nejraději píchla kružítko do prdele, rozvinula svůj báječnej hudební a filmovej vkus, no a celkově jsem konečně přišla na to, že jsem vlastně docela super. Teda úplně, žádný docela.
V posledních pár týdnech jsem často dostávala otázku, jestli se těším na osmnáctiny. Moje obvyklá odpověď byla "Ne, ale těším se na to, co přijde o čtyři dny později!" - no prosím, a je to tady! Za čtyři dny uvidím svoje platonický lásky, ke kterým mě před lety, díky své performanci s písničkou Welcome To The Jungle v pěvecké soutěži, přivedl můj kamarád, Miro Šmajda. Ano, uvidím Guns N' Roses!!! Tak nějak pořád doufám ve scénář, že mě tam zahlídne jejich basák, Duff McKagan, v tom momentu zapomene na všechny svoje rodinný příslušníky, požádá mě o ruku a budeme žít šťastně až do smrti. Fajn, šance jsou mizivý, ale člověk nikdy neví, že jo! :D
Už tak od třinácti, čtrnácti se těším na to, jak si s Alicem Cooperem zazpívám k osmnáctinám "I'm eighteen and I LIKE IT, I LOVE IT".
Na narozeninách je fakt skvělý to, že je vám ze všech stran podstrkovaný jídlo a v rámci autosugesce si můžete říct, že dneska je k vám Vesmír tak hodnej, že všechny ty kalorie na konci dne smaže, takže můžete žrát jako hovada. Zkuste si to říkat taky. Třeba to vyjde, no a pokud ne, tak budeme tlustí spolu.
Mějte se krásně, užívejte prázdnin a já si jdu dát svůj první legální chlast.
Mimochodem, fakt to není žádná výhra mít narozeniny v den vysvědčení. Díky bohu, tohle je (doufám) naposled, co tomu tak je.
Taky jste si v minulosti představovali, jak nakráčíte do třídy a budete tam mít postavenou slavobránu a všichni vám budou blahopřát, tleskat a gratulovat? No, těžko se mi to přiznává, ale vážně tomu tak není.
Za těch osmnáct let jsem se naučila tomu, že existuje sociální život i mimo virtuální realitu, a že je někdy potřeba ty Simíky bohužel fakt vypnout, jestliže chceme kamarády. Naučila jsem se spát s otevřenýma očima ve škole, usmívat se na lidi, kterým bych ve skutečnosti nejraději píchla kružítko do prdele, rozvinula svůj báječnej hudební a filmovej vkus, no a celkově jsem konečně přišla na to, že jsem vlastně docela super. Teda úplně, žádný docela.
V posledních pár týdnech jsem často dostávala otázku, jestli se těším na osmnáctiny. Moje obvyklá odpověď byla "Ne, ale těším se na to, co přijde o čtyři dny později!" - no prosím, a je to tady! Za čtyři dny uvidím svoje platonický lásky, ke kterým mě před lety, díky své performanci s písničkou Welcome To The Jungle v pěvecké soutěži, přivedl můj kamarád, Miro Šmajda. Ano, uvidím Guns N' Roses!!! Tak nějak pořád doufám ve scénář, že mě tam zahlídne jejich basák, Duff McKagan, v tom momentu zapomene na všechny svoje rodinný příslušníky, požádá mě o ruku a budeme žít šťastně až do smrti. Fajn, šance jsou mizivý, ale člověk nikdy neví, že jo! :D
Už tak od třinácti, čtrnácti se těším na to, jak si s Alicem Cooperem zazpívám k osmnáctinám "I'm eighteen and I LIKE IT, I LOVE IT".
Na narozeninách je fakt skvělý to, že je vám ze všech stran podstrkovaný jídlo a v rámci autosugesce si můžete říct, že dneska je k vám Vesmír tak hodnej, že všechny ty kalorie na konci dne smaže, takže můžete žrát jako hovada. Zkuste si to říkat taky. Třeba to vyjde, no a pokud ne, tak budeme tlustí spolu.
Mějte se krásně, užívejte prázdnin a já si jdu dát svůj první legální chlast.
Závěrem pár fotek z roku 2005 s tátou, kdy ze mě sršelo mládí, módní vkus, mladická nerozvážnost a problémy s výslovností sykavek.
Views:
