Doma je doma. Ať už mě život zavede kamkoliv, Kroměříž bude v mým srdci vždycky figurovat jako domovina, ačkoliv jsem za svoje působení na planetě zemi změnila bydliště už třikrát. Tohle místo má pro mě největší citovou hodnotu. Po dobu bydlení v Hanáckých Athénách jsem totiž zformovala svoji první kapelu, prožila svoji první opravdickou lásku, účastnila se tanečních, užila si závěrečnou (v rámci možností...ehm) a teď mě tu čeká i příprava (vlastně i teď bych se měla připravovat, takže bylo na čase se vrátit na blog a něco sesmolit, abych to hezky oddálila, žejo) na maturitní ples a samotný peklo (čti maturitu). No a mimo jiné mi Kroměříž přinesla brigádu jako na zlatým podnose, ten skýtal, kromě zajímavé náplně práce, absolutně nejlepší kolektiv pod sluncem a jako bonus tohle všechno bylo provázeno aromatem z výběrové kávy pražírny Julius Meinl. Caffe Classic - to je, oč tu běží.
Pakliže zavítáte do Hanáckých Athén, rozhodně se probroďte Vodní ulicí, tam totiž najdete místo činu - kavárnu, která mi už pár let zpátky ukradla srdce. A popravdě, já se ho vlastně tak napůl dobrovolně vzdala. Pamatuju dobu, kdy jsem sem zavítala poprvé, ještě jako nerozkoukanej host. První, co mě zaujalo, a nad čím jsem valila bulvy, byly stoly. No fakt. Kdy vidíte zrnka kávy ve stole? Hezky zabudovaný pod sklem. A vy máte pořád tendenci na to sklo sahat s tím, že se těch zrnek třeba dotknete. Teda - já to tak mám. Tahle nadčasovost tu vydržela celý léta a hosté na to pořád reagují.
Chodívala jsem sem přibližně poslední tři roky. Některá čtvrteční rána se stávala pro tuto kavárnu osudná. Protože komu by se chtělo v osm ráno, v krutém podzimním nečase, trávit čas v tělocviku?! Caffe Classic bylo útočištěm v mnoha situacích. Období podzimu a zimy pro mě taky znamenalo dýňový cappuccino. Litry dýňovýho cappuccina! Řekněme, že v rámci objednávek jsem měla jistou formu autismu, protože jsem nehodlala zkoušet nic jinýho. Vždycky pro mě byla volba dopředu jasná.
V polovině dubna se tu pro mě naskytla možnost brigády. Samozřejmě jsem neváhala ani 10 sekund a už ve večerních hodinách téhož dne, kdy jsem se o nabídce brigády dozvěděla, došlo na sesmolení žádosti o schůzku s paní Švagerovou, která je "maminkou" Caffe Classic a která se o pár dní později stala i mojí šéfovou (a se kterou jsem se mimo jiné později i spřátelila - tímto zdravím, Adri <3). A tak začala moje pětiměsíční kávová jízda.
Začátky byly pro mě fakt krušný, byla jsem přesvědčená o tom, že v životě nic do cappuccina nenakreslím a každá moje kávová pěna bude shlukem abstrakce (v lepším případě, protože v tom horším jsem prostě převařila mlíko a po pěně nebylo ani památky). Ale po čase už se dokonce i mně dařilo kreslení jednodušších lístečků, srdíček, vlnek a koleček, takže se i moje cappuccina dostávala do terénu (tedy mezi hosty).
Pražírna Julius Meinl, která má svoje hlavní sídlo v rakouské Vídni se těší velmi silné pozici nejen ve své domovině, ale také napříč Evropou a dalšími kontinenty. Rozsáhlé know-how se vyznačuje nákupem zelené kávy, pečlivým sběrem jednotlivých zrn a třemi úrovněmi pražení. Pražení světlé se postará o intenzivní vůni a větší aciditu. Dále pak pražení střední a nebo tmavé, které je silně karamelizované a nejvhodnější pro přípravu espressa.
V "Classicu" se můžete setkat s nejrůznějšími druhy kávy. Od specialit, přes limitované sezónní nabídky, až po úplnou klasiku. A ne, u nás neexistuje Čechy oblíbené označení piccolo (kterým je mylně nazýváno klasický espresso). To je tak, když chce být člověk in, hrát si na Itala a strašnýho znalce v oboru a pak z něj vyleze "TAKŽE, JÁ BYCH SI DAL JEDNO PICCOLOOO".
Kromě lahodného kávového moku se v této kavárně setkáte i s domácími limonádami (na kterých si nejen po chuťové, ale i designové stránce dáváme záležet - to mi věřte! :D), různými druhy alko i nealko nápojů, sypanými čaji Julius Meinl (který jsem vždycky očmuchávala jako pes, protože voní fakt neskutečně) a hlavně s domácími dezerty - dorty (bacha, vegani a bezlepkáři - možno narazit i na raw a bezlepkový dorty, jupíjéjé!), muffiny, koláči. Tohle všechno je zásluhou úžasné paní vedoucí, která tráví hodiny tím, aby uspokojila naše chuťový pohárky.
Ať už se na baru potkáte s baristkou Helenkou nebo Adélkou, věřte, že jste ve správných rukou! A pokud mi čas umožní, pak tam třeba potkáte zase i mě!
Kavárnu zanedlouho čeká změna kabátku. Já se na to strašně těším a vy byste měli taky! Takže brzy bude mojí povinností update tohohle článku a menší průvodce staronovým Classicem.
Já dnes musela svoji pětiměsíční jízdu zabalit, jelikož maturita přede mnou, přijímačky jakbysmet a další kvadrilion nutností. Teď sem zase budu chodit dobíjet energii a zapíjet únavu kávou pouze jako host. Nic to nemění na faktu, že se z mých kolegyň stala moje kávová rodinka a z celýho zařízení kávovej domov. Domov, co voní kávou.
PS: Už jste se někdy setkali s tím, že po vás chtěl zákazník EXPRESSO? Protože já jo!
Pakliže zavítáte do Hanáckých Athén, rozhodně se probroďte Vodní ulicí, tam totiž najdete místo činu - kavárnu, která mi už pár let zpátky ukradla srdce. A popravdě, já se ho vlastně tak napůl dobrovolně vzdala. Pamatuju dobu, kdy jsem sem zavítala poprvé, ještě jako nerozkoukanej host. První, co mě zaujalo, a nad čím jsem valila bulvy, byly stoly. No fakt. Kdy vidíte zrnka kávy ve stole? Hezky zabudovaný pod sklem. A vy máte pořád tendenci na to sklo sahat s tím, že se těch zrnek třeba dotknete. Teda - já to tak mám. Tahle nadčasovost tu vydržela celý léta a hosté na to pořád reagují.
Chodívala jsem sem přibližně poslední tři roky. Některá čtvrteční rána se stávala pro tuto kavárnu osudná. Protože komu by se chtělo v osm ráno, v krutém podzimním nečase, trávit čas v tělocviku?! Caffe Classic bylo útočištěm v mnoha situacích. Období podzimu a zimy pro mě taky znamenalo dýňový cappuccino. Litry dýňovýho cappuccina! Řekněme, že v rámci objednávek jsem měla jistou formu autismu, protože jsem nehodlala zkoušet nic jinýho. Vždycky pro mě byla volba dopředu jasná.
V polovině dubna se tu pro mě naskytla možnost brigády. Samozřejmě jsem neváhala ani 10 sekund a už ve večerních hodinách téhož dne, kdy jsem se o nabídce brigády dozvěděla, došlo na sesmolení žádosti o schůzku s paní Švagerovou, která je "maminkou" Caffe Classic a která se o pár dní později stala i mojí šéfovou (a se kterou jsem se mimo jiné později i spřátelila - tímto zdravím, Adri <3). A tak začala moje pětiměsíční kávová jízda.
Začátky byly pro mě fakt krušný, byla jsem přesvědčená o tom, že v životě nic do cappuccina nenakreslím a každá moje kávová pěna bude shlukem abstrakce (v lepším případě, protože v tom horším jsem prostě převařila mlíko a po pěně nebylo ani památky). Ale po čase už se dokonce i mně dařilo kreslení jednodušších lístečků, srdíček, vlnek a koleček, takže se i moje cappuccina dostávala do terénu (tedy mezi hosty).
Pražírna Julius Meinl, která má svoje hlavní sídlo v rakouské Vídni se těší velmi silné pozici nejen ve své domovině, ale také napříč Evropou a dalšími kontinenty. Rozsáhlé know-how se vyznačuje nákupem zelené kávy, pečlivým sběrem jednotlivých zrn a třemi úrovněmi pražení. Pražení světlé se postará o intenzivní vůni a větší aciditu. Dále pak pražení střední a nebo tmavé, které je silně karamelizované a nejvhodnější pro přípravu espressa.
V "Classicu" se můžete setkat s nejrůznějšími druhy kávy. Od specialit, přes limitované sezónní nabídky, až po úplnou klasiku. A ne, u nás neexistuje Čechy oblíbené označení piccolo (kterým je mylně nazýváno klasický espresso). To je tak, když chce být člověk in, hrát si na Itala a strašnýho znalce v oboru a pak z něj vyleze "TAKŽE, JÁ BYCH SI DAL JEDNO PICCOLOOO".
Kromě lahodného kávového moku se v této kavárně setkáte i s domácími limonádami (na kterých si nejen po chuťové, ale i designové stránce dáváme záležet - to mi věřte! :D), různými druhy alko i nealko nápojů, sypanými čaji Julius Meinl (který jsem vždycky očmuchávala jako pes, protože voní fakt neskutečně) a hlavně s domácími dezerty - dorty (bacha, vegani a bezlepkáři - možno narazit i na raw a bezlepkový dorty, jupíjéjé!), muffiny, koláči. Tohle všechno je zásluhou úžasné paní vedoucí, která tráví hodiny tím, aby uspokojila naše chuťový pohárky.
Ať už se na baru potkáte s baristkou Helenkou nebo Adélkou, věřte, že jste ve správných rukou! A pokud mi čas umožní, pak tam třeba potkáte zase i mě!
Kavárnu zanedlouho čeká změna kabátku. Já se na to strašně těším a vy byste měli taky! Takže brzy bude mojí povinností update tohohle článku a menší průvodce staronovým Classicem.
Já dnes musela svoji pětiměsíční jízdu zabalit, jelikož maturita přede mnou, přijímačky jakbysmet a další kvadrilion nutností. Teď sem zase budu chodit dobíjet energii a zapíjet únavu kávou pouze jako host. Nic to nemění na faktu, že se z mých kolegyň stala moje kávová rodinka a z celýho zařízení kávovej domov. Domov, co voní kávou.
Views: